auto
[ʔa͡uto]
(2. j. auta, 6. j. autě, autu)
podstatné jméno rodu středního
motorové vozidlo (obvykle čtyřkolové) určené k přepravě osob nebo nákladů syn. automobil:
nákladní / osobní auto
ojeté auto
policejní / hasičské auto
závodní auto
řidič auta
kolona aut
půjčovna aut
nastartovat / zaparkovat auto
přijet autem
nastoupit do auta
vystoupit z auta
Auto prudce zabrzdilo.
Auto havarovalo.
Ženu srazilo auto.
Šéf naboural služební auto.
Dáš si pivo? – Ne, jsem tu autem.
zdrobnělé → autíčko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡uto]
(2. j. auta, 6. j. autě, autu)
podstatné jméno rodu středního
motorové vozidlo (obvykle čtyřkolové) určené k přepravě osob nebo nákladů syn. automobil:
nákladní / osobní auto
ojeté auto
policejní / hasičské auto
závodní auto
řidič auta
kolona aut
půjčovna aut
nastartovat / zaparkovat auto
přijet autem
nastoupit do auta
vystoupit z auta
Auto prudce zabrzdilo.
Auto havarovalo.
Ženu srazilo auto.
Šéf naboural služební auto.
Dáš si pivo? – Ne, jsem tu autem.
zdrobnělé → autíčko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)