autenticita
[ʔa͡utentɪcɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
vlastnost toho, co je původní, pravé, původnost, pravost syn. autentičnost 1:
autenticita textu / dopisu / fotografie
prověřit autenticitu podpisu
potvrdit / zpochybnit autenticitu dokumentu
Není potvrzena autenticita videozáznamu.
Historickou autenticitu objektu narušily pozdější stavební úpravy.
2.
ráz, charakter toho, co má reálný, skutečný základ, opravdovost, reálnost syn. autentičnost 2:
autenticita příběhu / vyprávění
Mám rád autenticitu, protiví se mi pózy všeho druhu.
3.
ráz, charakter toho, co napodobuje originální, původní stav, blíží se mu syn. autentičnost 3:
Dobovou autenticitu filmu spoluvytváří každý detail.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡utentɪcɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
1.
vlastnost toho, co je původní, pravé, původnost, pravost syn. autentičnost 1:
autenticita textu / dopisu / fotografie
prověřit autenticitu podpisu
potvrdit / zpochybnit autenticitu dokumentu
Není potvrzena autenticita videozáznamu.
Historickou autenticitu objektu narušily pozdější stavební úpravy.
2.
ráz, charakter toho, co má reálný, skutečný základ, opravdovost, reálnost syn. autentičnost 2:
autenticita příběhu / vyprávění
Mám rád autenticitu, protiví se mi pózy všeho druhu.
3.
ráz, charakter toho, co napodobuje originální, původní stav, blíží se mu syn. autentičnost 3:
Dobovou autenticitu filmu spoluvytváří každý detail.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)