auditorium
[ʔa͡udɪtorɪjum], [ʔa͡udɪtoːrɪjum]
(2. j. -ia, 6. j. -iu, 2. mn. -ií, 3. mn. -iím, 6. mn. -iích, 7. mn. -ii)
podstatné jméno rodu středního
⟨lat.⟩
1.
velký sál s pódiem a sedadly, přednášková síň:
auditorium právnické fakulty
zaplněné auditorium muzea
V auditoriu byla stovka lékařů.
2.
shromáždění posluchači, diváci, účastníci nějaké akce ap., publikum:
početné auditorium
aplaudující auditorium
televizní / festivalové auditorium
Při charitativní dražbě se schází jiné auditorium než na klasické aukci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔa͡udɪtorɪjum], [ʔa͡udɪtoːrɪjum]
(2. j. -ia, 6. j. -iu, 2. mn. -ií, 3. mn. -iím, 6. mn. -iích, 7. mn. -ii)
podstatné jméno rodu středního
⟨lat.⟩
1.
velký sál s pódiem a sedadly, přednášková síň:
auditorium právnické fakulty
zaplněné auditorium muzea
V auditoriu byla stovka lékařů.
2.
shromáždění posluchači, diváci, účastníci nějaké akce ap., publikum:
početné auditorium
aplaudující auditorium
televizní / festivalové auditorium
Při charitativní dražbě se schází jiné auditorium než na klasické aukci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)