atestace
[ʔatestace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. (z čeho; pro co; v čem)
specializovaná způsobilost v určitém lékařském oboru získaná složením atestační zkoušky, umožňující samostatný výkon povolání lékaře bez odborného dohledu:
lékař s atestací / bez atestace
atestace pro obor gynekologie
atestace v oboru všeobecného lékařství
Získal atestaci z chirurgie.
Má dvě atestace a deset let praxe v oboru.
2. (koho2)
hodnocení odborné úrovně pracovníků některých profesí:
periodické atestace vědeckých pracovníků
V reformě školství se počítá s atestacemi učitelů.
3. (čeho)
prověřování, prověření vlastností zařízení, výrobku, technologického postupu ap. s ohledem na předepsané normy • osvědčení o tom:
atestace kosmetiky
Zpřísněná pravidla nyní vyžadují, aby všechna dětská hřiště obstála v atestaci.
Obchody někdy nabízejí napůl anonymní produkty bez atestace.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔatestace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. (z čeho; pro co; v čem)
specializovaná způsobilost v určitém lékařském oboru získaná složením atestační zkoušky, umožňující samostatný výkon povolání lékaře bez odborného dohledu:
lékař s atestací / bez atestace
atestace pro obor gynekologie
atestace v oboru všeobecného lékařství
Získal atestaci z chirurgie.
Má dvě atestace a deset let praxe v oboru.
2. (koho2)
hodnocení odborné úrovně pracovníků některých profesí:
periodické atestace vědeckých pracovníků
V reformě školství se počítá s atestacemi učitelů.
3. (čeho)
prověřování, prověření vlastností zařízení, výrobku, technologického postupu ap. s ohledem na předepsané normy • osvědčení o tom:
atestace kosmetiky
Zpřísněná pravidla nyní vyžadují, aby všechna dětská hřiště obstála v atestaci.
Obchody někdy nabízejí napůl anonymní produkty bez atestace.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)