atestační
[ʔatestačňiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k atestaci 1 (specializované způsobilosti v určitém lékařském oboru):
atestační otázky
atestační obor dětské lékařství
přihlásit se k atestační zkoušce atestaci
2.
vztahující se k atestaci 2 (hodnocení odborné úrovně pracovníků):
atestační formulář
atestační řízení
atestační komise Fyzikálního ústavu AV ČR
3.
vztahující se k atestaci 3 (prověřování, prověření požadovaných vlastností zařízení, výrobku, technologického postupu):
Dovezené potravinářské výrobky procházejí atestačními kontrolami.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔatestačňiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k atestaci 1 (specializované způsobilosti v určitém lékařském oboru):
atestační otázky
atestační obor dětské lékařství
přihlásit se k atestační zkoušce atestaci
2.
vztahující se k atestaci 2 (hodnocení odborné úrovně pracovníků):
atestační formulář
atestační řízení
atestační komise Fyzikálního ústavu AV ČR
3.
vztahující se k atestaci 3 (prověřování, prověření požadovaných vlastností zařízení, výrobku, technologického postupu):
Dovezené potravinářské výrobky procházejí atestačními kontrolami.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)