asketičnost
[ʔasketɪčnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
jednání, chování příznačné, charakteristické pro askety 1 (ty, kdo žijí střídmým způsobem života), pro asketiky • vlastnost toho, kdo je asketický 1:
mít sklon k disciplinovanosti až asketičnosti
Z jeho tváře vyzařovala určitá asketičnost.
2.
asketický 4, střídmý ráz, charakter, střídmost, strohost:
přísná asketičnost gotiky
Jazyk jeho próz se vyznačuje jistou asketičností, strohostí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔasketɪčnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
jednání, chování příznačné, charakteristické pro askety 1 (ty, kdo žijí střídmým způsobem života), pro asketiky • vlastnost toho, kdo je asketický 1:
mít sklon k disciplinovanosti až asketičnosti
Z jeho tváře vyzařovala určitá asketičnost.
2.
asketický 4, střídmý ráz, charakter, střídmost, strohost:
přísná asketičnost gotiky
Jazyk jeho próz se vyznačuje jistou asketičností, strohostí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)