asketa
[ʔasketa]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -tové, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
kdo si z určitých důvodů odpírá některé požitky, kdo žije střídmým způsobem života syn. asketik:
Nebyl žádný asketa a mravokárce.
Nejsem asketa, rád se dobře najím a napiju.
2.
kdo se věnuje askezi 2 (cvičení v odříkání a sebeovládání):
křesťanští asketové
Indičtí asketové doufají v dosažení věčného štěstí.
► asketka
[ʔasketka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
odříkavý život asketek
2.
hinduistická asketka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔasketa]
(2. j. -ty, 3., 6. j. -tovi, 1. mn. -tové, -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
kdo si z určitých důvodů odpírá některé požitky, kdo žije střídmým způsobem života syn. asketik:
Nebyl žádný asketa a mravokárce.
Nejsem asketa, rád se dobře najím a napiju.
2.
kdo se věnuje askezi 2 (cvičení v odříkání a sebeovládání):
křesťanští asketové
Indičtí asketové doufají v dosažení věčného štěstí.
► asketka
[ʔasketka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
odříkavý život asketek
2.
hinduistická asketka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)