bezpodstatný
[bespotstatniː]
přídavné jméno
knižní
1.
nezaložený na věcném podkladu syn. neopodstatněný, neodůvodněný, bezdůvodný:
bezpodstatné obavy
kojit se bezpodstatnou nadějí
Námitka je bezpodstatná.
Obžaloba byla shledána bezpodstatnou.
2.
nemající rozhodující význam, důležitost syn. nepodstatný:
bezpodstatné maličkosti
okrajová bezpodstatná událost
dozvídat se zcela bezpodstatné věci
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bespotstatniː]
přídavné jméno
knižní
1.
nezaložený na věcném podkladu syn. neopodstatněný, neodůvodněný, bezdůvodný:
bezpodstatné obavy
kojit se bezpodstatnou nadějí
Námitka je bezpodstatná.
Obžaloba byla shledána bezpodstatnou.
2.
nemající rozhodující význam, důležitost syn. nepodstatný:
bezpodstatné maličkosti
okrajová bezpodstatná událost
dozvídat se zcela bezpodstatné věci
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)