asertivně
[ʔasertɪvňe], [ʔasertiːvňe]
(2. st. -něji)
příslovce
s rozhodným a zároveň přiměřeným prosazováním vlastních názorů, požadavků ap.:
jednat asertivně
řešit situace asertivně
Uchazečce bylo doporučeno chovat se asertivněji.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔasertɪvňe], [ʔasertiːvňe]
(2. st. -něji)
příslovce
s rozhodným a zároveň přiměřeným prosazováním vlastních názorů, požadavků ap.:
jednat asertivně
řešit situace asertivně
Uchazečce bylo doporučeno chovat se asertivněji.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)