asertivní
[ʔasertɪvňiː], [ʔasertiːvňiː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
⟨~lat.⟩
(v čem; při čem)
založený na rozhodném, přímém a zároveň přiměřeném prosazování vlastních názorů, požadavků ap. • jednající takovým způsobem:
asertivní přístup
asertivní jednání
asertivní techniky
Byl asertivní při vyjednávání o mzdě.
Naučte se být asertivní.
Asertivní jedinci mají mnohem větší šanci překonat konflikty.
Pacienti jsou nyní asertivnější v prosazování svých zájmů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔasertɪvňiː], [ʔasertiːvňiː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
⟨~lat.⟩
(v čem; při čem)
založený na rozhodném, přímém a zároveň přiměřeném prosazování vlastních názorů, požadavků ap. • jednající takovým způsobem:
asertivní přístup
asertivní jednání
asertivní techniky
Byl asertivní při vyjednávání o mzdě.
Naučte se být asertivní.
Asertivní jedinci mají mnohem větší šanci překonat konflikty.
Pacienti jsou nyní asertivnější v prosazování svých zájmů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)