asertivita
[ʔasertɪvɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
(v čem; při čem)
komunikační dovednost užívaná k rozhodnému, přímému a zároveň přiměřenému prosazování vlastních názorů, požadavků ap.:
kurz / nácvik asertivity
umění asertivity
odborník na asertivitu
asertivita v partnerských vztazích
asertivita při řešení problémů v rodině
Asertivitu lze aplikovat při každém jednání.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔasertɪvɪta]
(2. j. -ty)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~lat.⟩
(v čem; při čem)
komunikační dovednost užívaná k rozhodnému, přímému a zároveň přiměřenému prosazování vlastních názorů, požadavků ap.:
kurz / nácvik asertivity
umění asertivity
odborník na asertivitu
asertivita v partnerských vztazích
asertivita při řešení problémů v rodině
Asertivitu lze aplikovat při každém jednání.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)