artikulovat
[ʔartɪkulovat]
(1. j. -luji, -luju, 3. j. -luje, 3. mn. -lují, -lujou, rozk. -luj, čin. -loval, trp. -lován, podst. jm. -lování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo artikuluje ~; co; jak)
tvořit, vytvořit hlásky pomocí mluvidel:
dobře / špatně artikulovat
správně / pečlivě artikulovat
Učil herce artikulovat hlásky.
Byl tak opilý, že nebyl schopen artikulovat.
2. (kdo artikuluje co)
jasně, srozumitelně vyjadřovat, vyjádřit, přesně formulovat, zformulovat myšlenku, postoj ap.:
schopnost artikulovat vlastní názor
Zřetelně artikuloval své stanovisko.
Chtějí se stát politickou stranou, která bude artikulovat zájmy nejširších vrstev společnosti.
Je třeba, aby byly zájmy regionů jasně artikulovány a účinně prosazovány.
přídavné jméno → i artikulovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔartɪkulovat]
(1. j. -luji, -luju, 3. j. -luje, 3. mn. -lují, -lujou, rozk. -luj, čin. -loval, trp. -lován, podst. jm. -lování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo artikuluje ~; co; jak)
tvořit, vytvořit hlásky pomocí mluvidel:
dobře / špatně artikulovat
správně / pečlivě artikulovat
Učil herce artikulovat hlásky.
Byl tak opilý, že nebyl schopen artikulovat.
2. (kdo artikuluje co)
jasně, srozumitelně vyjadřovat, vyjádřit, přesně formulovat, zformulovat myšlenku, postoj ap.:
schopnost artikulovat vlastní názor
Zřetelně artikuloval své stanovisko.
Chtějí se stát politickou stranou, která bude artikulovat zájmy nejširších vrstev společnosti.
Je třeba, aby byly zájmy regionů jasně artikulovány a účinně prosazovány.
přídavné jméno → i artikulovaný
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)