arogance
[ʔarogance]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
(vůči komu, vůči čemu; ke komu, k čemu)
chování projevující se bezohledností a povýšeností nad ostatními, jejich přehlížením, arogantní chování, jednání syn. arogantnost:
nadutá / přezíravá arogance
neuvěřitelná / bezbřehá arogance
arogance politiků
arogance vůči prostým lidem
arogance ke slabým
arogance k lidským právům
mít sklony k aroganci
Jeho mlčení bylo vnímáno jako projev arogance.
Na úřadě se místo pochopení setkal s arogancí.
◊ arogance moci
zneužívání postavení, práv a pravomocí úředníky, politiky, nadřízenými ap., často spojené s přehlížením názorů a nároků občanů, podřízených aj.:
Demonstrace byla širokým občanským protestem proti sílící aroganci moci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔarogance]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
(vůči komu, vůči čemu; ke komu, k čemu)
chování projevující se bezohledností a povýšeností nad ostatními, jejich přehlížením, arogantní chování, jednání syn. arogantnost:
nadutá / přezíravá arogance
neuvěřitelná / bezbřehá arogance
arogance politiků
arogance vůči prostým lidem
arogance ke slabým
arogance k lidským právům
mít sklony k aroganci
Jeho mlčení bylo vnímáno jako projev arogance.
Na úřadě se místo pochopení setkal s arogancí.
◊ arogance moci
zneužívání postavení, práv a pravomocí úředníky, politiky, nadřízenými ap., často spojené s přehlížením názorů a nároků občanů, podřízených aj.:
Demonstrace byla širokým občanským protestem proti sílící aroganci moci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)