argumentace
[ʔargumentace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
(za něj. účelem; čím; pro co; proti čemu; o čem)
uvádění argumentů na podporu nebo pro vyvrácení nějakého tvrzení:
logická / přesvědčivá argumentace
argumentace fakty
argumentace na podporu autorových tvrzení
argumentace pro přijetí zákona
argumentace proti usnesení parlamentu
Odmítl argumentaci expertů.
Souhlasí s argumentací ministerstva.
Kritizoval způsob argumentace organizace.
Přiklonil se k argumentaci obžaloby.
Řešení bylo podepřené věcnou argumentací.
Soud její argumentaci o nedostatku důkazů odmítl.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔargumentace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
(za něj. účelem; čím; pro co; proti čemu; o čem)
uvádění argumentů na podporu nebo pro vyvrácení nějakého tvrzení:
logická / přesvědčivá argumentace
argumentace fakty
argumentace na podporu autorových tvrzení
argumentace pro přijetí zákona
argumentace proti usnesení parlamentu
Odmítl argumentaci expertů.
Souhlasí s argumentací ministerstva.
Kritizoval způsob argumentace organizace.
Přiklonil se k argumentaci obžaloby.
Řešení bylo podepřené věcnou argumentací.
Soud její argumentaci o nedostatku důkazů odmítl.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)