argumentační
[ʔargumentačňiː]
přídavné jméno
vztahující se k argumentaci • sloužící k argumentaci:
argumentační postupy
mít argumentační schopnosti
používat argumentační strategie
Utkal se v argumentačním souboji.
□ argumentační faul
výrok, tvrzení, jehož smyslem je přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost předkládaných důkazů, zdůvodnění
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔargumentačňiː]
přídavné jméno
vztahující se k argumentaci • sloužící k argumentaci:
argumentační postupy
mít argumentační schopnosti
používat argumentační strategie
Utkal se v argumentačním souboji.
□ argumentační faul
výrok, tvrzení, jehož smyslem je přesvědčit oponenta bez ohledu na pravdivost předkládaných důkazů, zdůvodnění
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)