argumentovat
[ʔargumentovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
(kdo argumentuje za něj. účelem; čím; jak; pro co; proti čemu, proti komu; tím, že…; že…; ~)
uvádět argumenty na podporu nebo pro vyvrácení nějakého tvrzení:
argumentovat logickými fakty
argumentovat zkušenostmi z praxe
věcně argumentovat
argumentovat pro trest smrti
argumentovat ve prospěch globalizace
argumentovat proti schválení zákona
argumentovat proti opozici
Umím dobře argumentovat.
Autorka článku argumentuje, že úprava právní ochrany by byla vhodná.
Žádají pokácení stromů a argumentují tím, že jsou přestárlé a nebezpečné.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔargumentovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
(kdo argumentuje za něj. účelem; čím; jak; pro co; proti čemu, proti komu; tím, že…; že…; ~)
uvádět argumenty na podporu nebo pro vyvrácení nějakého tvrzení:
argumentovat logickými fakty
argumentovat zkušenostmi z praxe
věcně argumentovat
argumentovat pro trest smrti
argumentovat ve prospěch globalizace
argumentovat proti schválení zákona
argumentovat proti opozici
Umím dobře argumentovat.
Autorka článku argumentuje, že úprava právní ochrany by byla vhodná.
Žádají pokácení stromů a argumentují tím, že jsou přestárlé a nebezpečné.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)