aparátník
[ʔaparaːtňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
(zejména v období socialismu) pracovník administrativního aparátu politické strany, organizace ap. syn. aparátčík:
stranický / komunistický aparátník
aparátník Socialistického svazu mládeže
Vicepremiér je považován za protřelého aparátníka.
Je to neustálý zápas s bývalými aparátníky, kteří se navracejí i se starými názory na nejrůznější posty.
► aparátnice
[ʔaparaːtňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
Je to stará komunistická aparátnice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔaparaːtňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
hanlivé
(zejména v období socialismu) pracovník administrativního aparátu politické strany, organizace ap. syn. aparátčík:
stranický / komunistický aparátník
aparátník Socialistického svazu mládeže
Vicepremiér je považován za protřelého aparátníka.
Je to neustálý zápas s bývalými aparátníky, kteří se navracejí i se starými názory na nejrůznější posty.
► aparátnice
[ʔaparaːtňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
Je to stará komunistická aparátnice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)