aorist
[ʔaorɪst]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨řec.⟩
lingvistika
(v indoevropštině) slovesný čas vyjadřující ukončený minulý děj • (v praslovanštině, staroslověnštině, staré češtině a některých současných slovanských jazycích) slovesný čas vyjadřující minulý děj bez ohledu na jeho ukončenost nebo neukončenost:
aorist slovesa být
Aorist v češtině zanikl v patnáctém století.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔaorɪst]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨řec.⟩
lingvistika
(v indoevropštině) slovesný čas vyjadřující ukončený minulý děj • (v praslovanštině, staroslověnštině, staré češtině a některých současných slovanských jazycích) slovesný čas vyjadřující minulý děj bez ohledu na jeho ukončenost nebo neukončenost:
aorist slovesa být
Aorist v češtině zanikl v patnáctém století.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)