antikvovat
[ʔantɪkvovat]
(1. j. -vuji, -vuju, 3. j. -vuje, 3. mn. -vují, -vujou, rozk. -vuj, čin. -voval, trp. -vován, podst. jm. -vování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
knižní
(co antikvuje co)
činit, učinit zastaralým, překonaným:
Úprava pravopisu antikvovala učebnice a gramatiky.
příd. jm. Zákon je dnes již antikvovaný a neodpovídá současným normám.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔantɪkvovat]
(1. j. -vuji, -vuju, 3. j. -vuje, 3. mn. -vují, -vujou, rozk. -vuj, čin. -voval, trp. -vován, podst. jm. -vování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
knižní
(co antikvuje co)
činit, učinit zastaralým, překonaným:
Úprava pravopisu antikvovala učebnice a gramatiky.
příd. jm. Zákon je dnes již antikvovaný a neodpovídá současným normám.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)