glejt
[glejt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. historické
listina vydávaná zprav. panovníkem nebo příslušníkem vyšší šlechty a zajišťující držiteli bezpečnost na daném území:
ochranný glejt
Jan Hus byl vězněn, ačkoliv měl glejt císaře Zikmunda.
2. kolokviální
písemné potvrzení stvrzující nějakou skutečnost nebo opravňující k nějaké činnosti:
glejt o absolvování kurzu
Na konzervatoři získáte glejt na to, že umíte zpívat.
Hodně dvojic spolu žije bez papírů, vy potřebujete úřední glejt?
Od magistrátu dostal glejt na odstřel zvěře.
Návštěvníci hradu obdrží pamětní glejt.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[glejt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. historické
listina vydávaná zprav. panovníkem nebo příslušníkem vyšší šlechty a zajišťující držiteli bezpečnost na daném území:
ochranný glejt
Jan Hus byl vězněn, ačkoliv měl glejt císaře Zikmunda.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
písemné potvrzení stvrzující nějakou skutečnost nebo opravňující k nějaké činnosti:
glejt o absolvování kurzu
Na konzervatoři získáte glejt na to, že umíte zpívat.
Hodně dvojic spolu žije bez papírů, vy potřebujete úřední glejt?
Od magistrátu dostal glejt na odstřel zvěře.
Návštěvníci hradu obdrží pamětní glejt.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)