antagonizovat II
[ʔantagonɪzovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
farmac.
(co antagonizuje co)
působit, zapůsobit opačně nebo bránit, zabránit účinku jiné látky:
Kofein antagonizuje účinky alkoholu.
Antidota ruší nebo antagonizují účinek toxické látky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔantagonɪzovat]
(1. j. -zuji, -zuju, 3. j. -zuje, 3. mn. -zují, -zujou, rozk. -zuj, čin. -zoval, trp. -zován, podst. jm. -zování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
farmac.
(co antagonizuje co)
působit, zapůsobit opačně nebo bránit, zabránit účinku jiné látky:
Kofein antagonizuje účinky alkoholu.
Antidota ruší nebo antagonizují účinek toxické látky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)