antagonismus
[ʔantagonɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
antagonizmus
[ʔantagonɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
1.
nesmiřitelný rozdíl, protiklad mezi dvěma stranami, skupinami, názory, postoji ap.:
národnostní / etnický / náboženský antagonismus
třídní antagonismus
věčný antagonismus mezi silami dobra a zla
antagonismus mezi vesnicí a městem
překonat vzájemný antagonismus
2.
projev nepřátelského chování, jednání, nepřátelský postoj:
povznést se nad osobní antagonismy
Začali jsme si povídat a všechny antagonismy zmizely.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔantagonɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
antagonizmus
[ʔantagonɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~řec.⟩
1.
nesmiřitelný rozdíl, protiklad mezi dvěma stranami, skupinami, názory, postoji ap.:
národnostní / etnický / náboženský antagonismus
třídní antagonismus
věčný antagonismus mezi silami dobra a zla
antagonismus mezi vesnicí a městem
překonat vzájemný antagonismus
2.
projev nepřátelského chování, jednání, nepřátelský postoj:
povznést se nad osobní antagonismy
Začali jsme si povídat a všechny antagonismy zmizely.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)