anorganika
[ʔanorganɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální vyšší
obor zabývající se chemickými prvky a jejich sloučeninami s výjimkou většiny sloučenin uhlíku syn. anorganická chemie; op. organika:
učebnice anorganiky
studovat anorganiku
přednášet anorganiku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanorganɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
obor zabývající se chemickými prvky a jejich sloučeninami s výjimkou většiny sloučenin uhlíku syn. anorganická chemie; op. organika:
učebnice anorganiky
studovat anorganiku
přednášet anorganiku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)