anorexie
[ʔanoreksɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
medicína, psychologie a psychiatrie
1.
(mentální) anorexie
psychicky podmíněná porucha příjmu potravy projevující se odmítáním stravy ze strachu z nadváhy, způsobující zhoršenou funkci orgánů:
Měla jsem anorexii.
Léčila jsem se s anorexií.
Mentální anorexií trpí i desetileté dívky.
Mezi projevy mentální anorexie patří panický strach z tloustnutí a nereálný pohled na vlastní tělo.
2.
dočasná ztráta chuti k jídlu (jako příznak nějaké nemoci), nechutenství:
Anorexie bývá často průvodním příznakem některých chorob trávicího traktu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanoreksɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨~řec.⟩
medicína, psychologie a psychiatrie
1.
(mentální) anorexie
psychicky podmíněná porucha příjmu potravy projevující se odmítáním stravy ze strachu z nadváhy, způsobující zhoršenou funkci orgánů:
Měla jsem anorexii.
Léčila jsem se s anorexií.
Mentální anorexií trpí i desetileté dívky.
Mezi projevy mentální anorexie patří panický strach z tloustnutí a nereálný pohled na vlastní tělo.
2.
dočasná ztráta chuti k jídlu (jako příznak nějaké nemoci), nechutenství:
Anorexie bývá často průvodním příznakem některých chorob trávicího traktu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)