anomie
[ʔanomɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
sociologie
1.
stav rozkladu sociálního řádu, oslabení morálních a kulturních norem ve společnosti:
Po každém politickém převratu dochází ve společnosti ke stavu anomie.
2.
stav nedostatečné sociální integrace jedince spojený s pocitem osamělosti, bezmoci, se sociálními konflikty aj.:
pocity sociální frustrace a anomie
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanomɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
sociologie
1.
stav rozkladu sociálního řádu, oslabení morálních a kulturních norem ve společnosti:
Po každém politickém převratu dochází ve společnosti ke stavu anomie.
2.
stav nedostatečné sociální integrace jedince spojený s pocitem osamělosti, bezmoci, se sociálními konflikty aj.:
pocity sociální frustrace a anomie
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)