anděl
[ʔanďel]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, -lu, 5. j. -li, 1. mn. -lé, 2. mn. -lů, 3. mn. -lům, 4. mn. -ly, -le, 6. mn. -lech, -lích, 7. mn. -ly, -li)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
nadpřirozená bytost zprostředkovávající styk mezi Bohem a lidmi • její zobrazení, zprav. jako postavy s křídly:
nebeští andělé
socha anděla
Obraz představuje trůnící Madonu obklopenou zástupem andělů.
Ve snu se mu zjevil anděl.
Anděl Páně zvěstoval Panně Marii, že porodí Božího syna.
□ anděl strážný (i fraz.)□ anděl strážce
anděl chránící, ochraňující člověka před nebezpečím
→ doklady v korpusu
□ padlý anděl
anděl svržený z nebe za neuposlechnutí boha, ďábel
→ doklady v korpusu
2. expresivní
ušlechtilý, dobrý, krásný, dokonalý člověk:
Hlavní hrdinka seriálu je učiněný anděl.
Zdravotní sestra je pro pacienty hotový anděl.
3. knižní
osoba přinášející, způsobující něco velmi dobrého, příznivého nebo naopak něco velmi zlého, nepříznivého:
anděl spásy / milosrdenství / míru
anděl zkázy / pomsty / smrti
□ žlutý anděl
silniční asistenční služba používající žlutá zásahová vozidla a poskytující motoristům na zavolání servis na místě
→ doklady v korpusu
◊ anděl s ďáblem v těle
osoba působící klidně, nevinně, mile, která je však zároveň divoká, energická, vášnivá:
Petřík je anděl s ďáblem v těle, umí pěkně zlobit.
Je to anděl s ďáblem v těle, i když je z nás nejstarší, má nejvíc energie.
Je klidná, ale když se naštve, tak pořádně – jak říkám, anděl s ďáblem v těle.
◊ anděl strážný ◊ strážný anděl
osoba, která o někoho věrně a trvale pečuje, stará se o něj, pomáhá mu, ochraňuje ho:
Maminka byla tatínkovi andělem strážným.
Manžel je celá léta můj strážný anděl.
→ doklady v korpusu
◊ být (krásný) jak(o) anděl
být velmi, neobyčejně krásný:
V nových šatech byla krásná jako anděl.
Byla jako anděl a její krása spočívala hlavně v jejích očích.
→ doklady v korpusu
◊ být vůl jak anděl kolokviální
být velký hlupák, chovat se velmi hloupě, nevhodně:
Ty seš fakt vůl jak anděl, jak tohle můžeš říct?
On je teda jinak vůl jak anděl, ale tohle se mu povedlo.
→ doklady v korpusu
◊ nebýt žádný anděl
nebýt dokonalý, mít svoje chyby:
Nejsem sice žádný anděl, ale rozhodně nejsem zločinec.
Moje dcera není žádný anděl, umí být tvrdohlavá.
→ doklady v korpusu
◊ vypadat jak(o) anděl
vypadat velmi krásně, nevinně, klidně:
Ve svatebních šatech vypadala jako anděl.
Vypadal se světlými kučeravými vlasy jako anděl.
Vypadáte jako anděl, ale ve skutečnosti jste ďábel.
→ doklady v korpusu
◊ zpívat jak(o) anděl ◊ mít hlas jak(o) anděl
zpívat velmi, neobyčejně krásně a čistě:
Měla absolutní hudební sluch a zpívala jako anděl.
Zpěvák má hlas jako anděl.
→ doklady v korpusu
► andílek
[ʔanďiːlek]
(2. j. -lka, 3., 6. j. -lkovi, -lku, 5. j. -lku, 1. mn. -lci, -lkové, 6. mn. -lcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
porcelánový / pozlacený andílek
dřevěná soška andílka
obraz Panny Marie obklopené andílky
Ze stropu sálu zírali sádroví boubelatí andílci.
2.
(zejména o dětech)
Měl tvář andílka.
Její vnučka je blonďatý andílek.
Holčička je zdravá, milá, úžasná, hotový andílek.
Naše děti nejsou žádní andílci.
◊ být (krásný) jak(o) andílek
být velmi, neobyčejně krásný:
Nemohli jsme se na ni vynadívat, byla krásná jako andílek.
Jsi jako andílek i bez nalíčení.
→ doklady v korpusu
◊ spát jak(o) andílek
(zejména o dítěti) spát klidně a spokojeně:
Spí jako andílek celé dopoledne.
Malá plakala hlavně v noci, přes den spala jako andílek.
→ doklady v korpusu
◊ vypadat jak(o) andílek
(zejména o dítěti) vypadat velmi krásně, nevinně, klidně:
Holčička s blonďatými vlásky a modrýma očima vypadala jako andílek.
Vypadá jako andílek, ve skutečnosti je ale pěkný rošťák.
→ doklady v korpusu
zdrobnělé → andělíček
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanďel]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, -lu, 5. j. -li, 1. mn. -lé, 2. mn. -lů, 3. mn. -lům, 4. mn. -ly, -le, 6. mn. -lech, -lích, 7. mn. -ly, -li)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨řec.⟩
1.
nadpřirozená bytost zprostředkovávající styk mezi Bohem a lidmi • její zobrazení, zprav. jako postavy s křídly:
nebeští andělé
socha anděla
Obraz představuje trůnící Madonu obklopenou zástupem andělů.
Ve snu se mu zjevil anděl.
Anděl Páně zvěstoval Panně Marii, že porodí Božího syna.
□ anděl strážný (i fraz.)□ anděl strážce
anděl chránící, ochraňující člověka před nebezpečím
→ doklady v korpusu
□ padlý anděl
anděl svržený z nebe za neuposlechnutí boha, ďábel
→ doklady v korpusu
2. expresivní
ušlechtilý, dobrý, krásný, dokonalý člověk:
Hlavní hrdinka seriálu je učiněný anděl.
Zdravotní sestra je pro pacienty hotový anděl.
3. knižní
osoba přinášející, způsobující něco velmi dobrého, příznivého nebo naopak něco velmi zlého, nepříznivého:
anděl spásy / milosrdenství / míru
anděl zkázy / pomsty / smrti
□ žlutý anděl
silniční asistenční služba používající žlutá zásahová vozidla a poskytující motoristům na zavolání servis na místě
→ doklady v korpusu
◊ anděl s ďáblem v těle
osoba působící klidně, nevinně, mile, která je však zároveň divoká, energická, vášnivá:
Petřík je anděl s ďáblem v těle, umí pěkně zlobit.
Je to anděl s ďáblem v těle, i když je z nás nejstarší, má nejvíc energie.
Je klidná, ale když se naštve, tak pořádně – jak říkám, anděl s ďáblem v těle.
◊ anděl strážný ◊ strážný anděl
osoba, která o někoho věrně a trvale pečuje, stará se o něj, pomáhá mu, ochraňuje ho:
Maminka byla tatínkovi andělem strážným.
Manžel je celá léta můj strážný anděl.
→ doklady v korpusu
◊ být (krásný) jak(o) anděl
být velmi, neobyčejně krásný:
V nových šatech byla krásná jako anděl.
Byla jako anděl a její krása spočívala hlavně v jejích očích.
→ doklady v korpusu
◊ být vůl jak anděl kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivé Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být velký hlupák, chovat se velmi hloupě, nevhodně:
Ty seš fakt vůl jak anděl, jak tohle můžeš říct?
On je teda jinak vůl jak anděl, ale tohle se mu povedlo.
→ doklady v korpusu
◊ nebýt žádný anděl
nebýt dokonalý, mít svoje chyby:
Nejsem sice žádný anděl, ale rozhodně nejsem zločinec.
Moje dcera není žádný anděl, umí být tvrdohlavá.
→ doklady v korpusu
◊ vypadat jak(o) anděl
vypadat velmi krásně, nevinně, klidně:
Ve svatebních šatech vypadala jako anděl.
Vypadal se světlými kučeravými vlasy jako anděl.
Vypadáte jako anděl, ale ve skutečnosti jste ďábel.
→ doklady v korpusu
◊ zpívat jak(o) anděl ◊ mít hlas jak(o) anděl
zpívat velmi, neobyčejně krásně a čistě:
Měla absolutní hudební sluch a zpívala jako anděl.
Zpěvák má hlas jako anděl.
→ doklady v korpusu
► andílek
[ʔanďiːlek]
(2. j. -lka, 3., 6. j. -lkovi, -lku, 5. j. -lku, 1. mn. -lci, -lkové, 6. mn. -lcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
porcelánový / pozlacený andílek
dřevěná soška andílka
obraz Panny Marie obklopené andílky
Ze stropu sálu zírali sádroví boubelatí andílci.
2.
(zejména o dětech)
Měl tvář andílka.
Její vnučka je blonďatý andílek.
Holčička je zdravá, milá, úžasná, hotový andílek.
Naše děti nejsou žádní andílci.
◊ být (krásný) jak(o) andílek
být velmi, neobyčejně krásný:
Nemohli jsme se na ni vynadívat, byla krásná jako andílek.
Jsi jako andílek i bez nalíčení.
→ doklady v korpusu
◊ spát jak(o) andílek
(zejména o dítěti) spát klidně a spokojeně:
Spí jako andílek celé dopoledne.
Malá plakala hlavně v noci, přes den spala jako andílek.
→ doklady v korpusu
◊ vypadat jak(o) andílek
(zejména o dítěti) vypadat velmi krásně, nevinně, klidně:
Holčička s blonďatými vlásky a modrýma očima vypadala jako andílek.
Vypadá jako andílek, ve skutečnosti je ale pěkný rošťák.
→ doklady v korpusu
zdrobnělé → andělíček
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)