anarchie
[ʔanarxɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
stav bez oficiální vlády, bez panovníka ap., bezvládí:
Po svržení diktátora upadla země do anarchie.
S rozpadem centrální moci by nastala anarchie.
2.
odmítání nebo zlehčování jakéhokoli řádu, pořádku, autority, disciplíny:
Měl sklony k anarchii.
3.
stav bez řádu, bez pořádku, chaos:
Ve firmě panovala anarchie.
V dopravě včera vládla naprostá anarchie a zmatek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanarxɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
stav bez oficiální vlády, bez panovníka ap., bezvládí:
Po svržení diktátora upadla země do anarchie.
S rozpadem centrální moci by nastala anarchie.
2.
odmítání nebo zlehčování jakéhokoli řádu, pořádku, autority, disciplíny:
Měl sklony k anarchii.
3.
stav bez řádu, bez pořádku, chaos:
Ve firmě panovala anarchie.
V dopravě včera vládla naprostá anarchie a zmatek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)