anaerobní
[ʔanʔaerobňiː], [ʔanaerobňiː]
přídavné jméno
⟨~řec.⟩
1. odborné
žijící v prostředí bez vzdušného kyslíku • probíhající, existující bez přístupu (vzdušného) kyslíku op. aerobní 1:
anaerobní bakterie / mikroorganismy
anaerobní metabolismus
Pokus provádějte za anaerobních podmínek.
V anaerobním prostředí vzniká rozkladem odpadu bioplyn s vysokým obsahem metanu.
2.
nevyžadující zvýšený příjem kyslíku • související s krátkodobou pohybovou aktivitou se sníženým přísunem kyslíku op. aerobní 2:
Při cvičení na bicyklových ergometrech nebo trenažérech může stoupat anaerobní fyzická zátěž organismu.
Silová cvičení probíhají za anaerobních podmínek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanʔaerobňiː], [ʔanaerobňiː]
přídavné jméno
⟨~řec.⟩
1. odborné
žijící v prostředí bez vzdušného kyslíku • probíhající, existující bez přístupu (vzdušného) kyslíku op. aerobní 1:
anaerobní bakterie / mikroorganismy
anaerobní metabolismus
Pokus provádějte za anaerobních podmínek.
V anaerobním prostředí vzniká rozkladem odpadu bioplyn s vysokým obsahem metanu.
2.
nevyžadující zvýšený příjem kyslíku • související s krátkodobou pohybovou aktivitou se sníženým přísunem kyslíku op. aerobní 2:
Při cvičení na bicyklových ergometrech nebo trenažérech může stoupat anaerobní fyzická zátěž organismu.
Silová cvičení probíhají za anaerobních podmínek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)