amputovat
[ʔamputovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. medicína (kdo amputuje komu co; co)
provádět, provést chirurgické odnětí, odříznutí části těla:
Museli mu amputovat levou nohu pod kolenem.
Omrzlé části těla musí lékař obvykle amputovat.
Chlapec má amputovány prsty na pravé ruce.
atlet s amputovanou rukou
2. (co amputuje komu co)
(při úrazu) odtrhávat, odtrhnout, odřezávat, odříznout končetinu nebo jinou vnější část těla:
Vlak mu nohy amputoval pod koleny.
Stroj jí amputoval poslední článek prsteníku.
Lékaři mu přišili ruku amputovanou při úrazu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔamputovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. medicína (kdo amputuje komu co; co)
provádět, provést chirurgické odnětí, odříznutí části těla:
Museli mu amputovat levou nohu pod kolenem.
Omrzlé části těla musí lékař obvykle amputovat.
Chlapec má amputovány prsty na pravé ruce.
atlet s amputovanou rukou
2. (co amputuje komu co)
(při úrazu) odtrhávat, odtrhnout, odřezávat, odříznout končetinu nebo jinou vnější část těla:
Vlak mu nohy amputoval pod koleny.
Stroj jí amputoval poslední článek prsteníku.
Lékaři mu přišili ruku amputovanou při úrazu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)