ambulance
[ʔambulance]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
1.
zdravotnické zařízení, ordinace poskytující vyšetření a léčbu docházejícím pacientům nebo zajišťující příjem pacientů k ústavnímu ošetřování:
interní / gynekologická / neurologická ambulance
příjmová ambulance
chirurgická ambulance nemocnice
vyšetření v kardiologické ambulanci
Pacient bude docházet na pravidelné kontroly do ambulance.
Záchranka ho převezla na ambulanci.
Zraněný byl ošetřen na ambulanci a propuštěn do domácího léčení.
2.
vůz pro přepravu nemocných, raněných ap. syn. sanitka:
řidič / posádka ambulance
Manželka u něj setrvala až do příjezdu ambulance.
Ambulance odvezla zraněného řidiče do nemocnice.
3.
vojenská polní ošetřovna, nemocnice:
Vojáci zřizují polní ambulanci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔambulance]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
1.
zdravotnické zařízení, ordinace poskytující vyšetření a léčbu docházejícím pacientům nebo zajišťující příjem pacientů k ústavnímu ošetřování:
interní / gynekologická / neurologická ambulance
příjmová ambulance
chirurgická ambulance nemocnice
vyšetření v kardiologické ambulanci
Pacient bude docházet na pravidelné kontroly do ambulance.
Záchranka ho převezla na ambulanci.
Zraněný byl ošetřen na ambulanci a propuštěn do domácího léčení.
2.
vůz pro přepravu nemocných, raněných ap. syn. sanitka:
řidič / posádka ambulance
Manželka u něj setrvala až do příjezdu ambulance.
Ambulance odvezla zraněného řidiče do nemocnice.
3.
vojenská polní ošetřovna, nemocnice:
Vojáci zřizují polní ambulanci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)