ambivalentní
[ʔambɪvalentňiː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
mající současně dvojí platnost, hodnotu (i protikladnou), založený na vnitřním rozporu, nejednoznačný, dvojznačný, rozporuplný:
ambivalentní interpretace pitevního nálezu
K celé věci mám ambivalentní postoj.
Postava vzbuzuje v divácích ambivalentní pocity.
K jídlu mám ambivalentní vztah.
Překlad je v některých místech ambivalentnější než originál.
2.
svědčící o protichůdnosti, rozpolcenosti citových postojů k určité osobě, předmětu nebo jevu:
ambivalentní vazba k matce
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔambɪvalentňiː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
mající současně dvojí platnost, hodnotu (i protikladnou), založený na vnitřním rozporu, nejednoznačný, dvojznačný, rozporuplný:
ambivalentní interpretace pitevního nálezu
K celé věci mám ambivalentní postoj.
Postava vzbuzuje v divácích ambivalentní pocity.
K jídlu mám ambivalentní vztah.
Překlad je v některých místech ambivalentnější než originál.
2.
svědčící o protichůdnosti, rozpolcenosti citových postojů k určité osobě, předmětu nebo jevu:
ambivalentní vazba k matce
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)