akreditiv
[ʔakredɪtɪf], [ʔakredɪtiːf], 2. j. [ʔakredɪtɪvu], [ʔakredɪtiːvu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
finančnictví
dohoda obsahující závazek banky vyplatit na základě žádosti klienta určité, oprávněné osobě určenou finanční částku:
bankovní akreditiv
akreditiv s odloženou splatností
proplacení akreditivu
smlouva o otevření akreditivu
vystavit akreditiv
□ dokumentární akreditiv finančnictví
neodvolatelný závazek banky poskytnout určité peněžní plnění beneficientovi proti předložení požadovaných dokumentů a splnění dalších podmínek
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔakredɪtɪf], [ʔakredɪtiːf], 2. j. [ʔakredɪtɪvu], [ʔakredɪtiːvu]
(2. j. -vu, 6. j. -vu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨~lat.⟩
finančnictví
dohoda obsahující závazek banky vyplatit na základě žádosti klienta určité, oprávněné osobě určenou finanční částku:
bankovní akreditiv
akreditiv s odloženou splatností
proplacení akreditivu
smlouva o otevření akreditivu
vystavit akreditiv
□ dokumentární akreditiv finančnictví
neodvolatelný závazek banky poskytnout určité peněžní plnění beneficientovi proti předložení požadovaných dokumentů a splnění dalších podmínek
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)