agonie
[ʔagoːnɪje], [ʔagonɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
agónie
[ʔagoːnɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
stav před smrtí vyznačující se poklesem nebo selháváním životních funkcí, ztrátou vědomí aj.:
umírat v agonii
Ve smrtelné agonii prosil o odpuštění.
Žena se začala dusit a upadla do agonie.
2. expresivní
dlouhodobý nepříznivý stav, postupující úpadek:
Nemá smysl prodlužovat agonii nefungujícího podniku.
Demise ukončila pomalou agonii kabinetu trvající více než půl roku.
Za stavu 0:4 se domácí konečně probrali z agonie. nečinnosti, ochromení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔagoːnɪje], [ʔagonɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
agónie
[ʔagoːnɪje]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
1.
stav před smrtí vyznačující se poklesem nebo selháváním životních funkcí, ztrátou vědomí aj.:
umírat v agonii
Ve smrtelné agonii prosil o odpuštění.
Žena se začala dusit a upadla do agonie.
2. expresivní
dlouhodobý nepříznivý stav, postupující úpadek:
Nemá smysl prodlužovat agonii nefungujícího podniku.
Demise ukončila pomalou agonii kabinetu trvající více než půl roku.
Za stavu 0:4 se domácí konečně probrali z agonie. nečinnosti, ochromení
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)