adresát
[ʔadresaːt]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
osoba nebo instituce, jimž je určen dopis, zásilka:
adresát dopisu
doručit poštovní zásilku adresátovi
Obsílky se vracely s razítkem adresát neznámý.
Na balíčcích byly nalepeny štítky se jmény adresátů.
2.
osoba nebo instituce, jimž je určena elektronická zpráva:
adresát elektronické pošty
zadat e-mail adresáta
SMS zpráva přišla, i když měl adresát vypnutý mobil.
3.
osoba, skupina osob, instituce ap., jimž je něco určeno, na něž je něco zaměřeno:
adresát reklamy
adresáti sociálních dávek
Ministr se stal častým adresátem novinářské kritiky.
Jedním z adresátů jeho projevu byli občané důchodového věku.
Adresátem finanční pomoci je škola pro nevidomé a slabozraké.
4. lingvistika
osoba, které je určen jazykový projev, čtenář nebo posluchač syn. recipient:
interakce mezi mluvčím a adresátem
► adresátka
[ʔadresaːtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
adresátka dopisu
Psaní adresátku nedostihlo.
Adresátka se vyzývá k vyzvednutí písemnosti, která je uložena na obecním úřadě.
2.
adresátka mailu
3.
adresátka pochvaly
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔadresaːt]
(2. j. -ta, 3., 6. j. -tovi, -tu, 1. mn. -ti)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
osoba nebo instituce, jimž je určen dopis, zásilka:
adresát dopisu
doručit poštovní zásilku adresátovi
Obsílky se vracely s razítkem adresát neznámý.
Na balíčcích byly nalepeny štítky se jmény adresátů.
2.
osoba nebo instituce, jimž je určena elektronická zpráva:
adresát elektronické pošty
zadat e-mail adresáta
SMS zpráva přišla, i když měl adresát vypnutý mobil.
3.
osoba, skupina osob, instituce ap., jimž je něco určeno, na něž je něco zaměřeno:
adresát reklamy
adresáti sociálních dávek
Ministr se stal častým adresátem novinářské kritiky.
Jedním z adresátů jeho projevu byli občané důchodového věku.
Adresátem finanční pomoci je škola pro nevidomé a slabozraké.
4. lingvistika
osoba, které je určen jazykový projev, čtenář nebo posluchač syn. recipient:
interakce mezi mluvčím a adresátem
► adresátka
[ʔadresaːtka]
(2. j. -tky, 2. mn. -tek)
podstatné jméno rodu ženského
1.
adresátka dopisu
Psaní adresátku nedostihlo.
Adresátka se vyzývá k vyzvednutí písemnosti, která je uložena na obecním úřadě.
2.
adresátka mailu
3.
adresátka pochvaly
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)