adorovat
[ʔadorovat]
(1. j. -ruji, -ruju, 3. j. -ruje, 3. mn. -rují, -rujou, rozk. -ruj, čin. -roval, trp. -rován, podst. jm. -rování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
1. knižní (kdo, co adoruje co, koho4)
projevovat obdiv, (přehnaně) vyzdvihovat něčí význam, přednosti ap.:
adorovat rodinný život
Holan adoruje dětství ve spojení s mateřskou láskou.
Minulost bychom neměli bezduše adorovat.
Jeho poslední alba byla adorována kritikou i posluchači.
Film adoruje Fidela Castra.
Nemám žádnou potřebu adorovat svého šéfa.
Přehnané adorování se mi nelíbí stejně jako nekonstruktivní kritika.
2. náboženství (kdo adoruje koho4, co; kde; ~)
(v římskokatolické církvi) modlitbou, obřadním způsobem ap. projevovat úctu k Bohu:
adorovat Tělo Páně
Věřící adorují u Božího hrobu a v tichu rozjímají nad Ježíšovou smrtí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔadorovat]
(1. j. -ruji, -ruju, 3. j. -ruje, 3. mn. -rují, -rujou, rozk. -ruj, čin. -roval, trp. -rován, podst. jm. -rování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
1. knižní (kdo, co adoruje co, koho4)
projevovat obdiv, (přehnaně) vyzdvihovat něčí význam, přednosti ap.:
adorovat rodinný život
Holan adoruje dětství ve spojení s mateřskou láskou.
Minulost bychom neměli bezduše adorovat.
Jeho poslední alba byla adorována kritikou i posluchači.
Film adoruje Fidela Castra.
Nemám žádnou potřebu adorovat svého šéfa.
Přehnané adorování se mi nelíbí stejně jako nekonstruktivní kritika.
2. náboženství (kdo adoruje koho4, co; kde; ~)
(v římskokatolické církvi) modlitbou, obřadním způsobem ap. projevovat úctu k Bohu:
adorovat Tělo Páně
Věřící adorují u Božího hrobu a v tichu rozjímají nad Ježíšovou smrtí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)