adopce
[ʔadopce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. (koho2)
přijetí cizího dítěte za vlastní na základě rozhodnutí soudu syn. osvojení:
adopce dítěte / holčičky
zrušení adopce
pravidla adopce
dát souhlas k adopci
zamítnout žádost o adopci dítěte
Spisovatelka popisuje svoji zkušenost s adopcí dvou romských dětí.
2. (koho2, čeho)
převzetí finanční péče, patronátu, sponzorování:
adopce lva / tuleně
adopce stromu
adopce zvířat v zoo
□ adopce na dálku
financování životních nákladů cizího dítěte (zejména dítěte z rozvojové země dárcem z vyspělé země)
→ doklady v korpusu
3. (koho2)
přijetí zvířete z útulku:
adopce koček
Mezi zájemci o adopci psů z útulku převažují rodiny s dětmi nebo důchodci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔadopce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. (koho2)
přijetí cizího dítěte za vlastní na základě rozhodnutí soudu syn. osvojení:
adopce dítěte / holčičky
zrušení adopce
pravidla adopce
dát souhlas k adopci
zamítnout žádost o adopci dítěte
Spisovatelka popisuje svoji zkušenost s adopcí dvou romských dětí.
2. (koho2, čeho)
převzetí finanční péče, patronátu, sponzorování:
adopce lva / tuleně
adopce stromu
adopce zvířat v zoo
□ adopce na dálku
financování životních nákladů cizího dítěte (zejména dítěte z rozvojové země dárcem z vyspělé země)
→ doklady v korpusu
3. (koho2)
přijetí zvířete z útulku:
adopce koček
Mezi zájemci o adopci psů z útulku převažují rodiny s dětmi nebo důchodci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)