abstinovat
[ʔapstɪnovat]
(1. j. -nuji, -nuju, 3. j. -nuje, 3. mn. -nují, -nujou, rozk. -nuj, čin. -noval, podst. jm. -nování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
(kdo abstinuje ~; od čeho; v čem; jak)
zříkat se určitého požitku, dodržovat abstinenci:
abstinovat od alkoholu / od drog
abstinovat v kouření / v pití
Vydržel abstinovat jen tři měsíce.
V těhotenství zcela abstinovala.
Sportovec pár měsíců před velkými zápasy sexuálně abstinoval, aby neztrácel energii.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔapstɪnovat]
(1. j. -nuji, -nuju, 3. j. -nuje, 3. mn. -nují, -nujou, rozk. -nuj, čin. -noval, podst. jm. -nování)
sloveso nedokonavé
⟨lat.⟩
(kdo abstinuje ~; od čeho; v čem; jak)
zříkat se určitého požitku, dodržovat abstinenci:
abstinovat od alkoholu / od drog
abstinovat v kouření / v pití
Vydržel abstinovat jen tři měsíce.
V těhotenství zcela abstinovala.
Sportovec pár měsíců před velkými zápasy sexuálně abstinoval, aby neztrácel energii.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)