absolutní
[ʔapsolutňiː]
přídavné jméno
⟨lat.⟩
1. (2. st. -nější)
který není ničím podmíněný, ničím omezený • který je všeobecně platný op. relativní:
Tato situace nemá žádné absolutní řešení.
Zdvořilé jednání a vzájemná úcta by se měly stát absolutní normou.
Žádný demokratický systém není založen na vládě lidu v absolutním smyslu slova.
Jejich láska je mnohem absolutnější a fatálnější, než bývá obvyklé.
□ absolutní číslo
číselná hodnota vyjadřující prostý počet, množství něčeho, bez vztahu k jiné hodnotě
→ doklady v korpusu
□ absolutní hodnota čísla matematika
hodnota čísla bez ohledu na znaménko plus nebo minus
→ doklady v korpusu
□ absolutní hudba hudba
hudba bez jakéhokoli vztahu k literárnímu a jinému programu
→ doklady v korpusu
□ absolutní nula fyzika
teoreticky nejnižší možná teplota (-273,15 °C), experimentálně nedosažitelná
→ doklady v korpusu
□ absolutní poezie literární věda
poezie vytvářející si vlastní jazyk, kladoucí důraz na zvuk, často využívající např. hláskové instrumentace, čistá poezie
→ doklady v korpusu
□ absolutní právo právo
1. právo, které subjekt (osoba) nabývá ze své podstaty (např. základní lidská práva), nezpochybnitelné právo
2. právo, které působí vůči všem (např. právo vlastnické, autorské, dědičné)
→ doklady v korpusu
□ absolutní sluch hudba
schopnost přesně určit výšku tónu
→ doklady v korpusu
□ absolutní vítěz
1. vítěz bez ohledu na třídu, (hmotnostní) kategorii
2. vítěz, který získal nejvyšší počet bodů ve víceboji
→ doklady v korpusu
2.
mající určitou vlastnost, vlastnosti v nejvyšší míře syn. naprostý, úplný:
To je absolutní nesmysl.
Setkali jsme se s absolutním nepochopením.
Cítíme jejich absolutní nezájem.
Zaručujeme absolutní diskrétnost.
Včasné dokončení stavby je absolutní prioritou.
Platí absolutní zákaz řízení vozidla pod vlivem alkoholu.
Musíte být v absolutním klidu.
Absolutní většinu stomatologických výkonů hradí pojišťovna.
Smrt znamená absolutní konec. definitivní
□ absolutní většina
(při hlasování) zisk nadpoloviční většiny všech hlasů
3. (2. st. -nější)
nemající žádné omezení • mající neomezenou moc:
panovník s absolutní mocí
Stal se absolutním vládcem.
□ absolutní monarchie
systém vlády s neomezenou mocí panovníka • stát s touto formou vlády
syn. absolutistická monarchie
→ doklady v korpusu
◊ být (absolutní) jednička / špička
být (nesporně) nejlepší, bezkonkurenčně dobrý, vynikat nad ostatní:
Voják byl absolutní jedničkou při navádění letadel.
Libanonská kuchyně je absolutní špička.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔapsolutňiː]
přídavné jméno
⟨lat.⟩
1. (2. st. -nější)
který není ničím podmíněný, ničím omezený • který je všeobecně platný op. relativní:
Tato situace nemá žádné absolutní řešení.
Zdvořilé jednání a vzájemná úcta by se měly stát absolutní normou.
Žádný demokratický systém není založen na vládě lidu v absolutním smyslu slova.
Jejich láska je mnohem absolutnější a fatálnější, než bývá obvyklé.
□ absolutní číslo
číselná hodnota vyjadřující prostý počet, množství něčeho, bez vztahu k jiné hodnotě
→ doklady v korpusu
□ absolutní hodnota čísla matematika
hodnota čísla bez ohledu na znaménko plus nebo minus
→ doklady v korpusu
□ absolutní hudba hudba
hudba bez jakéhokoli vztahu k literárnímu a jinému programu
→ doklady v korpusu
□ absolutní nula fyzika
teoreticky nejnižší možná teplota (-273,15 °C), experimentálně nedosažitelná
→ doklady v korpusu
□ absolutní poezie literární věda
poezie vytvářející si vlastní jazyk, kladoucí důraz na zvuk, často využívající např. hláskové instrumentace, čistá poezie
→ doklady v korpusu
□ absolutní právo právo
1. právo, které subjekt (osoba) nabývá ze své podstaty (např. základní lidská práva), nezpochybnitelné právo
2. právo, které působí vůči všem (např. právo vlastnické, autorské, dědičné)
→ doklady v korpusu
□ absolutní sluch hudba
schopnost přesně určit výšku tónu
→ doklady v korpusu
□ absolutní vítěz
1. vítěz bez ohledu na třídu, (hmotnostní) kategorii
2. vítěz, který získal nejvyšší počet bodů ve víceboji
→ doklady v korpusu
2.
mající určitou vlastnost, vlastnosti v nejvyšší míře syn. naprostý, úplný:
To je absolutní nesmysl.
Setkali jsme se s absolutním nepochopením.
Cítíme jejich absolutní nezájem.
Zaručujeme absolutní diskrétnost.
Včasné dokončení stavby je absolutní prioritou.
Platí absolutní zákaz řízení vozidla pod vlivem alkoholu.
Musíte být v absolutním klidu.
Absolutní většinu stomatologických výkonů hradí pojišťovna.
Smrt znamená absolutní konec. definitivní
□ absolutní většina
(při hlasování) zisk nadpoloviční většiny všech hlasů
3. (2. st. -nější)
nemající žádné omezení • mající neomezenou moc:
panovník s absolutní mocí
Stal se absolutním vládcem.
□ absolutní monarchie
systém vlády s neomezenou mocí panovníka • stát s touto formou vlády
syn. absolutistická monarchie
→ doklady v korpusu
◊ být (absolutní) jednička / špička
být (nesporně) nejlepší, bezkonkurenčně dobrý, vynikat nad ostatní:
Voják byl absolutní jedničkou při navádění letadel.
Libanonská kuchyně je absolutní špička.
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)