abonovat
[ʔabonovat]
(1. j. -nuji, -nuju, 3. j. -nuje, 3. mn. -nují, -nujou, rozk. -nuj, čin. -noval, trp. -nován, podst. jm. -nování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
knižní
(kdo abonuje co)
1.
předem zaplacenou objednávkou na určitou dobu zajišťovat, zajistit nějakou službu, zejména vstup na několik představení, odebírání novin ap. syn. předplácet, předplatit:
abonovat časopis / noviny
2.
pravidelně odebírat nějakou placenou službu syn. předplácet, předplatit:
Abonuje si placené televizní programy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔabonovat]
(1. j. -nuji, -nuju, 3. j. -nuje, 3. mn. -nují, -nujou, rozk. -nuj, čin. -noval, trp. -nován, podst. jm. -nování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨fr.⟩
knižní
(kdo abonuje co)
1.
předem zaplacenou objednávkou na určitou dobu zajišťovat, zajistit nějakou službu, zejména vstup na několik představení, odebírání novin ap. syn. předplácet, předplatit:
abonovat časopis / noviny
2.
pravidelně odebírat nějakou placenou službu syn. předplácet, předplatit:
Abonuje si placené televizní programy.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)