abolice
[ʔabolɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c, -cí)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
právo
1. (čeho)
zrušení platnosti zákona:
abolice nevolnictví
abolice roboty
abolice vojenských odvodů
2.
příkaz, aby nebylo pro určitý trestný čin zahajováno trestní řízení, popř. aby bylo zastaveno:
Prezident zastavil trestní stíhání formou abolice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔabolɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c, -cí)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
právo
1. (čeho)
zrušení platnosti zákona:
abolice nevolnictví
abolice roboty
abolice vojenských odvodů
2.
příkaz, aby nebylo pro určitý trestný čin zahajováno trestní řízení, popř. aby bylo zastaveno:
Prezident zastavil trestní stíhání formou abolice.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)