abdikovat
[ʔabdɪkovat]
(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, podst. jm. -kování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo abdikuje z čeho; na co; z něj. příčiny; ~)
oficiálně se vzdávat, vzdát trůnu, úřadu, hodnosti ap., odstupovat, odstoupit z funkce, rezignovat:
abdikovat z funkce ministra
abdikovat na funkci ředitele
abdikovat z prezidentského úřadu
Abdikovala na post zastupitelky.
Císař abdikoval ve prospěch svého synovce.
Car byl donucen abdikovat.
Prezident T. G. Masaryk abdikoval roku 1935 pro vysoký věk.
Starosta abdikoval kvůli policejnímu vyšetřování.
2. knižní (kdo abdikuje na co)
ustupovat, ustoupit z určitých zásad, předsevzetí ap., rezignovat:
abdikovat na spravedlnost
Abdikoval na estetická kritéria.
Abdikovali na svoji občanskou zodpovědnost chránit a posilovat demokracii a svobodu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔabdɪkovat]
(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, podst. jm. -kování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. (kdo abdikuje z čeho; na co; z něj. příčiny; ~)
oficiálně se vzdávat, vzdát trůnu, úřadu, hodnosti ap., odstupovat, odstoupit z funkce, rezignovat:
abdikovat z funkce ministra
abdikovat na funkci ředitele
abdikovat z prezidentského úřadu
Abdikovala na post zastupitelky.
Císař abdikoval ve prospěch svého synovce.
Car byl donucen abdikovat.
Prezident T. G. Masaryk abdikoval roku 1935 pro vysoký věk.
Starosta abdikoval kvůli policejnímu vyšetřování.
2. knižní (kdo abdikuje na co)
ustupovat, ustoupit z určitých zásad, předsevzetí ap., rezignovat:
abdikovat na spravedlnost
Abdikoval na estetická kritéria.
Abdikovali na svoji občanskou zodpovědnost chránit a posilovat demokracii a svobodu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)