černokněžník
[černokňežňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
(v pohádkách, ve fantastických příbězích ap.) bytost zabývající se černou magií, působící zlo pomocí kouzel • člověk, kterému je takové chování přisuzováno:
mocný černokněžník
černokněžník s kouzelnou hůlkou
Krásnou pannu zaklel zlý černokněžník.
► černokněžnice
[černokňežňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
přemoct zlou černokněžnici
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[černokňežňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
(v pohádkách, ve fantastických příbězích ap.) bytost zabývající se černou magií, působící zlo pomocí kouzel • člověk, kterému je takové chování přisuzováno:
mocný černokněžník
černokněžník s kouzelnou hůlkou
Krásnou pannu zaklel zlý černokněžník.
► černokněžnice
[černokňežňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
přemoct zlou černokněžnici
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)