izolace
[ʔɪzolace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
1.
vydělení, vydělování někoho z nějakého celku, osamocení, odloučení od ostatních, separace:
izolace nemocných v domácím prostředí
Vzpurní vězni byli drženi celé měsíce v izolaci od ostatních.
Někteří přistěhovalci žijí v sociální izolaci.
Čím dál víc na mě doléhal pocit naprosté izolace od okolního světa.
Země se snaží vymanit z mezinárodní izolace.
2.
místnost nebo budova určená k oddělení, osamocení (nakažených, uvězněných ap.) jednotlivců od ostatních:
čtyřlůžková izolace na infekčním oddělení
Vzhledem k neklidnému chování byl pacient umístěn na izolaci.
S podezřením na nákazu byly do infekční izolace umístěny na pozorování dvě ženy.
3. chemie, biologie
oddělení, oddělování čisté látky ze směsi nebo biologického materiálu z prostředí, ve kterém se nachází:
izolace viru chřipky
izolace prvků z jejich sloučenin
izolace kmenových buněk z lidské tukové tkáně
Čínská vědkyně získala za izolaci látky pro léčbu malárie Nobelovu cenu.
4. technika, stavebnictví
zabezpečení budovy ap. před unikáním tepla, pronikáním vlhkosti, prosakováním vody, šířením zvuku, požáru ap. • materiál, zařízení k tomu užívané:
tepelná / zvuková izolace
protihluková / protipožární izolace
pěnová izolace
izolace budovy / střechy / stěn
Půjčku je možné využít na dodatečnou izolaci domu proti spodní vodě.
Podlaha má mít dostatečně silnou a účinnou izolaci proti vlhkosti a případným únikům tepla.
5. elektrotechnika
zamezení vodivého spojení mezi elektrickými vodiči jejich oddělením pomocí nevodivé látky • nevodivý obal elektrického vodiče sloužící k zamezení styku s jinými vodivými předměty a k ochraně před dotykem:
elektrická izolace
poškození izolace kabelů
Od zkratu se vznítila gumová izolace drátu.
Aby nedošlo k záměně, jsou izolace vodičů od sebe barevně rozlišeny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔɪzolace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
1.
vydělení, vydělování někoho z nějakého celku, osamocení, odloučení od ostatních, separace:
izolace nemocných v domácím prostředí
Vzpurní vězni byli drženi celé měsíce v izolaci od ostatních.
Někteří přistěhovalci žijí v sociální izolaci.
Čím dál víc na mě doléhal pocit naprosté izolace od okolního světa.
Země se snaží vymanit z mezinárodní izolace.
2.
místnost nebo budova určená k oddělení, osamocení (nakažených, uvězněných ap.) jednotlivců od ostatních:
čtyřlůžková izolace na infekčním oddělení
Vzhledem k neklidnému chování byl pacient umístěn na izolaci.
S podezřením na nákazu byly do infekční izolace umístěny na pozorování dvě ženy.
3. chemie, biologie
oddělení, oddělování čisté látky ze směsi nebo biologického materiálu z prostředí, ve kterém se nachází:
izolace viru chřipky
izolace prvků z jejich sloučenin
izolace kmenových buněk z lidské tukové tkáně
Čínská vědkyně získala za izolaci látky pro léčbu malárie Nobelovu cenu.
4. technika, stavebnictví
zabezpečení budovy ap. před unikáním tepla, pronikáním vlhkosti, prosakováním vody, šířením zvuku, požáru ap. • materiál, zařízení k tomu užívané:
tepelná / zvuková izolace
protihluková / protipožární izolace
pěnová izolace
izolace budovy / střechy / stěn
Půjčku je možné využít na dodatečnou izolaci domu proti spodní vodě.
Podlaha má mít dostatečně silnou a účinnou izolaci proti vlhkosti a případným únikům tepla.
5. elektrotechnika
zamezení vodivého spojení mezi elektrickými vodiči jejich oddělením pomocí nevodivé látky • nevodivý obal elektrického vodiče sloužící k zamezení styku s jinými vodivými předměty a k ochraně před dotykem:
elektrická izolace
poškození izolace kabelů
Od zkratu se vznítila gumová izolace drátu.
Aby nedošlo k záměně, jsou izolace vodičů od sebe barevně rozlišeny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)