fraktura
[fraktuːra], [fraktura]
(2. j. -ry)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. medicína
porušení celistvosti kosti způsobené úrazem ap. syn. zlomenina:
fraktura nohy / ruky
otevřená fraktura holenní kosti s porušením kůže
utrpět frakturu lebky
Spadl na zem a způsobil si frakturu horní končetiny.
2. polygrafie
tiskové novogotické písmo s ostrými lomenými liniemi, vyvinuté v Německu v 2. desetiletí 16. století:
herbář psaný novogotickou frakturou
Od 16. do 19. století se u nás opakovaně tisklo a razilo švabachem a frakturou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fraktuːra], [fraktura]
(2. j. -ry)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. medicína
porušení celistvosti kosti způsobené úrazem ap. syn. zlomenina:
fraktura nohy / ruky
otevřená fraktura holenní kosti s porušením kůže
utrpět frakturu lebky
Spadl na zem a způsobil si frakturu horní končetiny.
2. polygrafie
tiskové novogotické písmo s ostrými lomenými liniemi, vyvinuté v Německu v 2. desetiletí 16. století:
herbář psaný novogotickou frakturou
Od 16. do 19. století se u nás opakovaně tisklo a razilo švabachem a frakturou.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)