euforie
[ʔe͡uforɪe], [ʔe͡ufoːrɪe]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
silný až přehnaný stav nebo pocit dobré nálady, radosti, uvolnění:
vítězná euforie
Počáteční euforie opadla.
V porevoluční euforii vycházely dříve zakázané knihy ve vysokých nákladech.
Po konečném hvizdu rozhodčího zavládla obrovská euforie.
psych. Látky obsažené v léku mohou vyvolat euforii. uměle navozený přehnaný pocit radosti a uvolnění
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔe͡uforɪe], [ʔe͡ufoːrɪe]
(2. j. -ie)
podstatné jméno rodu ženského
⟨řec.⟩
silný až přehnaný stav nebo pocit dobré nálady, radosti, uvolnění:
vítězná euforie
Počáteční euforie opadla.
V porevoluční euforii vycházely dříve zakázané knihy ve vysokých nákladech.
Po konečném hvizdu rozhodčího zavládla obrovská euforie.
psych. Látky obsažené v léku mohou vyvolat euforii. uměle navozený přehnaný pocit radosti a uvolnění
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)