dáreček II
[daːreček]
(2. j. -čka, -čku, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 4. j. -čka, -ček, 1. mn. -čci, -čkové, -čky, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského životného i neživotného
ironické
kdo působí potíže, porušuje mravní a společenské normy ap.:
Ta holka je dobrý dáreček, celé dny se potuluje po ulicích.
Máme doma takový dáreček, který kouká po klukách a učení mu nic neříká.
Byli to pěkní dárečkové, ochotní vymyslet kdejakou lotrovinu.
Měli jsme jednoho dárečka, podpraporčíka Z., kterému jsme prokázali, že vyhotovoval záznamy o neexistujících dopravních nehodách a podepisoval je smyšlenými jmény.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[daːreček]
(2. j. -čka, -čku, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 4. j. -čka, -ček, 1. mn. -čci, -čkové, -čky, 6. mn. -čcích, -čkách)
podstatné jméno rodu mužského životného i neživotného
ironické
kdo působí potíže, porušuje mravní a společenské normy ap.:
Ta holka je dobrý dáreček, celé dny se potuluje po ulicích.
Máme doma takový dáreček, který kouká po klukách a učení mu nic neříká.
Byli to pěkní dárečkové, ochotní vymyslet kdejakou lotrovinu.
Měli jsme jednoho dárečka, podpraporčíka Z., kterému jsme prokázali, že vyhotovoval záznamy o neexistujících dopravních nehodách a podepisoval je smyšlenými jmény.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)