cecík
[ceciːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku), zprav. množné cecíky (2. mn. -íků, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. kolokviální
(u samic některých savců) protáhlé orgány s vývodem mléčných žláz, bradavky syn. struk, struky, cecek, cecky:
Fena měla naběhlé cecíky.
Medvíďata dumlají cecíky.
přen. Firma byla nasátá na cecík evropských dotací.
2. kolokviální
(malá) ňadra:
mít malý cecíky
Vyfotil ji s cecíkama venku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ceciːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku), zprav. množné cecíky (2. mn. -íků, 6. mn. -ících, -íkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
, zjemněléJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(u samic některých savců) protáhlé orgány s vývodem mléčných žláz, bradavky syn. struk, struky, cecek, cecky:
Fena měla naběhlé cecíky.
Medvíďata dumlají cecíky.
přen. Firma byla nasátá na cecík evropských dotací.
2. kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(malá) ňadra:
mít malý cecíky
Vyfotil ji s cecíkama venku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)