brnkat
[brŋkat]
(3. j. -ká, rozk. -kej, čin. -kal, podst. jm. -kání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo brnká na co; co; čím)
rozezvučovat strunný hudební nástroj krátkým trhnutím prstem nebo trsátkem o strunu • hrát na hudební nástroj (např. kytaru, klavír), někdy jedním prstem nebo neuměle, špatně:
brnkat na kytaru
Brnkala na struny harfy.
Zkoušel si brnkat jednoduché melodie.
Písničky si brnká jedním prstem na klavír.
Po večerech brnká na bendžo.
Už jako malá začala brnkat na piano.
podst. jm. Zpěv doprovázel brnkáním na ukulele.
2. expresivní (kdo brnká o co; do čeho; čím {o co; do čeho}) (co brnká o co; do čeho)
při pohybu se opakovaně lekce dotýkat nějakého předmětu a zprav. tak způsobovat krátké zvuky:
Voda brnkala až o kraj mostu.
Prstem brnkala do spodního rtu.
Šel kolem plotu a brnkal klackem o laťky.
◊ brnkat na strunu / notu něčeho
cíleně využívat pocity spojené s určitým jevem, skutečností ve snaze ovlivnit něčí jednání, chování, smýšlení:
Politik brnkal na strunu xenofobie.
Volební program brnkal populistickou notu.
→ doklady v korpusu
◊ brnkat (někomu) na city
expresivní (cíleně, vypočítavě) působit na citovou stránku někoho, dojímat někoho:
Film brnká na city.
Brnkala mi na city, že jsem ji zklamal.
→ doklady v korpusu
◊ brnkat někomu na nervy expresivní
znervózňovat, dráždit, rozčilovat někoho:
Pravidelné zácpy řidičům brnkají na nervy.
Ten řev sekačky mi pořádně brnká na nervy.
I když vám podřízení brnkají na nervy, nadávkami nic nespravíte.
→ doklady v korpusu
dokonavé k 1, 2 → brnknout 1, 2
dokonavé k 1 → zabrnkat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[brŋkat]
(3. j. -ká, rozk. -kej, čin. -kal, podst. jm. -kání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo brnká na co; co; čím)
rozezvučovat strunný hudební nástroj krátkým trhnutím prstem nebo trsátkem o strunu • hrát na hudební nástroj (např. kytaru, klavír), někdy jedním prstem nebo neuměle, špatně:
brnkat na kytaru
Brnkala na struny harfy.
Zkoušel si brnkat jednoduché melodie.
Písničky si brnká jedním prstem na klavír.
Po večerech brnká na bendžo.
Už jako malá začala brnkat na piano.
podst. jm. Zpěv doprovázel brnkáním na ukulele.
2. expresivní (kdo brnká o co; do čeho; čím {o co; do čeho}) (co brnká o co; do čeho)
při pohybu se opakovaně lekce dotýkat nějakého předmětu a zprav. tak způsobovat krátké zvuky:
Voda brnkala až o kraj mostu.
Prstem brnkala do spodního rtu.
Šel kolem plotu a brnkal klackem o laťky.
◊ brnkat na strunu / notu něčeho
cíleně využívat pocity spojené s určitým jevem, skutečností ve snaze ovlivnit něčí jednání, chování, smýšlení:
Politik brnkal na strunu xenofobie.
Volební program brnkal populistickou notu.
→ doklady v korpusu
◊ brnkat (někomu) na city
expresivní (cíleně, vypočítavě) působit na citovou stránku někoho, dojímat někoho:
Film brnká na city.
Brnkala mi na city, že jsem ji zklamal.
→ doklady v korpusu
◊ brnkat někomu na nervy expresivní
znervózňovat, dráždit, rozčilovat někoho:
Pravidelné zácpy řidičům brnkají na nervy.
Ten řev sekačky mi pořádně brnká na nervy.
I když vám podřízení brnkají na nervy, nadávkami nic nespravíte.
→ doklady v korpusu
dokonavé k 1, 2 → brnknout 1, 2
dokonavé k 1 → zabrnkat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)