bránice
[braːňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
sval oddělující dutinu hrudní od dutiny břišní:
stahy bránice
Při dýchání se žebra a bránice pohybují a mění velikost hrudní dutiny.
Střela prošla bránicí, plícemi a žaludkem.
◊ polechtat (něčí) bránici ◊ zaútočit na (něčí) bránici
rozesmát někoho:
Bavič svou mimikou a gestikulací vždy pořádně polechtá divákovu bránici.
Komedie zaútočí na bránice diváků gejzírem situačních gagů a skečů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[braːňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
sval oddělující dutinu hrudní od dutiny břišní:
stahy bránice
Při dýchání se žebra a bránice pohybují a mění velikost hrudní dutiny.
Střela prošla bránicí, plícemi a žaludkem.
◊ polechtat (něčí) bránici ◊ zaútočit na (něčí) bránici
rozesmát někoho:
Bavič svou mimikou a gestikulací vždy pořádně polechtá divákovu bránici.
Komedie zaútočí na bránice diváků gejzírem situačních gagů a skečů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)