Bohnice
[bohňɪce]
(2. mn. -c, 3. mn. -cím, -cům)
podstatné jméno rodu ženského pomnožné
1.
městská čtvrť v Praze
2.
psychiatrická léčebna v této čtvrti
◊ být zralý na Bohnice
chovat se velmi nepřiměřeně situaci, nenormálně, často v důsledku psychického vyčerpání:
Už jsem z toho zmatku okolo zralá na Bohnice.
◊ patřit do Bohnic
chovat se, jednat z hlediska druhých velmi nerozumně, nesmyslně, nepřiměřeně, jako člověk, který potřebuje léčbu v psychiatrickém zařízení:
Tvrdí o svém rivalovi, že je psychopat a notorický lhář, který patří do Bohnic.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bohňɪce]
(2. mn. -c, 3. mn. -cím, -cům)
podstatné jméno rodu ženského pomnožné
1.
městská čtvrť v Praze
2.
psychiatrická léčebna v této čtvrti
◊ být zralý na Bohnice
chovat se velmi nepřiměřeně situaci, nenormálně, často v důsledku psychického vyčerpání:
Už jsem z toho zmatku okolo zralá na Bohnice.
◊ patřit do Bohnic
chovat se, jednat z hlediska druhých velmi nerozumně, nesmyslně, nepřiměřeně, jako člověk, který potřebuje léčbu v psychiatrickém zařízení:
Tvrdí o svém rivalovi, že je psychopat a notorický lhář, který patří do Bohnic.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)